ŘEČI KOLEM | MALÁ DÍLKA | VĚTŠÍ DÍLKA | FANFIKCE

Chvíle

14. února 2014 v 0:38 | Adrý |  Třešně
Kolem cesty vykopané hroby,
jeden vedle druhého.

Zatažená nebesa se mračí,
zahřmí, udeří blesk.

Zakopejte mrtvoly.
Beze jména.
Ztracené osudy. Promarněné životy.
Žádný smutek a stesk.

Poslední slza.
A budu ležet mezi nimi.
 

Jedna

14. dubna 2012 v 2:00 | Adrý |  Třešně
Už dlouho mi v hlavě leží jistý článek, ale zatím se mi nedaří pořádně vyjádřit to, co bych ráda, takže jen spí v rozepsaných. Vlastně pochybuju, že na můj vraní blog ještě někdo občas zavítá.
Také uvažuji o povídkách, o tom, že bych se vrátila k jisté staré, na kterou jsem dnes natrefila. Uvažuju o hromadě věcí a nedobírám se výsledků, které by mě těšily.
Zde je jistý tok mých myšlenek, mmm... Nicméně ta básnička je nejspíš dost zmatená, litevské fráze mi, mí milí případní čtenáři, odpusťte, ale lezou mi do hlavy více a více ...
A od přečtení básně Varpas mám to kelkite, kelkite, kelkite, kelkite pořád v hlavě, kelkite znamená něco jako - Vzbuďte se!

Jedna - Viena
Viena ašara.
Viena šypsena.
Vienas gyvenimas...
Viena mirtis.

Jedna slza.
Jeden úsměv.
Jeden život.
Jedna smrt.

Sedlák a jeho zvířátka

4. listopadu 2011 v 15:33 | Adri |  Výplody
Toto jsem prosím objevila dneska při prohrabování se v papírech ( a pokusu o úklid, který vypadá dost pochybně). Je to moje stará "pohádka", odhadem psaná tak kolem devíti let. Mmm, ale myslím, že za přepsání stojí. :' D
Inu, teď už nezbývá, než se ponořit do kostrbatých vět mého mladšího já a pokochat se prvky absurdity, které pronikají do pohádkové říše, která se prolíná s tou naší. ^^

Sedlák a jeho zvířátka
 


Vzkaz na zdi

31. října 2011 v 23:56 | Adri |  Třešně
Achjo, a jsem u toho zas, nálada děs, vykecávací článek se nehodí (protože se mi nechce spisovat ty děsně otravný flky)..., a co z toho vznikne? Pochybná báseň pochybné hodnoty. No co už : D.

Vzkaz na zdi

Stojím u zdi, oslovovaná větrem, s provazem v ruce, pochybnými iluzemi a otázkami.
Stojím u zdi, přejíždím po cihlách prsty a vrývám ti nehtem vzkaz.
Jsem tu opět, opět sama
Ztracená a rozervaná.
Šeptám slova, dávno hraná.
Kreslím krví duši vraha.
Poznáváš se, milovaná?

Večer

2. října 2011 v 22:14 | Adri |  Třešně
Večer

Těžká mlha se zjevuje kolem,
černý kůň mi bere dech.
Snažím se utrhnout růži,
píchne,
umírám nešena na křídlech.