Jedna
14. dubna 2012 v 2:00 | Adrý
|
Třešně
Už dlouho mi v hlavě leží jistý článek, ale zatím se mi nedaří pořádně vyjádřit to, co bych ráda, takže jen spí v rozepsaných. Vlastně pochybuju, že na můj vraní blog ještě někdo občas zavítá.
Také uvažuji o povídkách, o tom, že bych se vrátila k jisté staré, na kterou jsem dnes natrefila. Uvažuju o hromadě věcí a nedobírám se výsledků, které by mě těšily.
Zde je jistý tok mých myšlenek, mmm... Nicméně ta básnička je nejspíš dost zmatená, litevské fráze mi, mí milí případní čtenáři, odpusťte, ale lezou mi do hlavy více a více ...
A od přečtení básně Varpas mám to kelkite, kelkite, kelkite, kelkite pořád v hlavě, kelkite znamená něco jako - Vzbuďte se! ... a občas si říkám, že bych přesně tohle dost ráda zařvala.
Jedna - Viena
Viena ašara.
Viena šypsena.
Vienas gyvenimas...
Viena mirtis.
Jedna slza.
Jeden úsměv.
Jeden život.
Jedna smrt.
Jedna smrt.
Sedlák a jeho zvířátka
4. listopadu 2011 v 15:33 | Adri
|
Výplody
Toto jsem prosím objevila dneska při prohrabování se v papírech ( a pokusu o úklid, který vypadá dost pochybně). Je to moje stará "pohádka", odhadem psaná tak kolem devíti let. Mmm, ale myslím, že za přepsání stojí. :' D
Inu, teď už nezbývá, než se ponořit do kostrbatých vět mého mladšího já a pokochat se prvky absurdity, které pronikají do pohádkové říše, která se prolíná s tou naší. ^^
Inu, teď už nezbývá, než se ponořit do kostrbatých vět mého mladšího já a pokochat se prvky absurdity, které pronikají do pohádkové říše, která se prolíná s tou naší. ^^
Sedlák a jeho zvířátka
Vzkaz na zdi
31. října 2011 v 23:56 | Adri
|
Třešně
Achjo, a jsem u toho zas, nálada děs, vykecávací článek se nehodí (protože se mi nechce spisovat ty děsně otravný flky)..., a co z toho vznikne? Pochybná báseň pochybné hodnoty. No co už : D.
Vzkaz na zdi
Stojím u zdi, oslovovaná větrem, s provazem v ruce, pochybnými iluzemi a otázkami.
Stojím u zdi, přejíždím po cihlách prsty a vrývám ti nehtem vzkaz.
Stojím u zdi, přejíždím po cihlách prsty a vrývám ti nehtem vzkaz.
Jsem tu opět, opět sama
Ztracená a rozervaná.
Šeptám slova, dávno hraná.
Kreslím krví duši vraha.
Poznáváš se, milovaná?
Tak sem zas píšu ... , no.
12. října 2011 v 15:24 | Adri
|
Cosi
Tak tu sedím na chodbě filozofické fakulty, sedím, čekám na přednášku, čučím do obrazovky a nudím se. Samořejmě bych si mohla skočit dolů k automatu pro pití (jelikož mám děsnou žízeň), ale moje vrozená lenost, která tuto aktivitu spojuje se zaklapnutím notebooku a jeho uložení do tašky, to vhodnocuje jako příliš náročné.
Tak tu při prohlížení blogů, pročítáním starších příspěvků na andoru, jakýmsi zamyšleným filozofovním o tom, co mám do háje těch 40 minut ještě dělat, docházím k otevření blogu a hypnotizování kurzoru, jelikož teď po změnu nemám ani páru, co vůbec psát. A na téma týdne pastelky mě napadá jen cosi jako - "dejte mi pastelku, nakreslím pejska..." a navíc je to pro mou současnou náladu příliš kreativní. Tche.
Je to tak říkajíc docela na pytel, nemyslíte?
Zde hledá